Sumec velký (Silurus glanis) největší ryba našich vod.

Sumec velký (Silurus glanis)

Každý ekosystém by měl mít na vrcholku potravní pyramidy dravce, který prakticky nemá přirozeného nepřítele. V řadě našich i zahraničních vod hraje tuto roli sumec velký. I když v mládí má určitě dost nepřátel, v dospělosti nakonec dosáhne takových rozměrů, že jediným jeho nepřítelem je člověk. Sumec je naším původním druhem a v minulosti obýval hlavně větší a hlubší řeky s klidnějším tokem. Úplně nejvíc mu vyhovovaly nížinné toky s neregulovanými koryty, v nichž si vybíral hlubší partie s měkkým dnem a četnými úkryty v podobě vývratů, podemletých břehů a hromad naplavenin. S přibývajícím množstvím rybníků, pískoven a údolních nádrží se ukázalo, že mu svědčí i stojaté vody a často v nic dorůstá ještě větších rozměrů než na řekách. Původně se tento druh vyskytoval v Evropě od Rýna na východ. Jako teplomilná ryba chyběl v severní části kontinentu a také v Itálii. Na východ zasahuje až do přítoků Kaspického moře a Aralského jezera.Jako hospodářsky a sportovně ceněná ryba byl vysazen i v dalších evropských zemích a s velkým úspěchem se v nich rozšířil. Početné populace vykazující rychlý růst brzy začaly přitahovat rybáře z celé Evropy. Kdo jezdí. Za Sumci do Španělska, Francie nebo Itálie, měl by si uvědomit, že loví v mladých populacích vysazených teprve před několika desítkami let. Místní rybáři obvykle nejsou z vysazených sumců nijak nadšeni a často se k nim podle toho chovají.Splést si Sumce s jinými druhy našich ryb je prakticky nemožné. Jenom nejmladší exempláře bychom si mohli splést se sumečkem americkým, který ale má na hřbetě kromě hřbetní ploutve ještě tukovou ploutvičku a má 4 páry vousků, což je o jeden víc, než se dá napočítat u Sumce velkého. Sumec velký je jednou z mála našich ryb, která úplně postrádá šupiny (dokonce i úhoř zakrnělé šupiny má). Tělo je dlouhé s mohutnou přední částí zahrnující širokou hlavu s obrovskou tlamou následovanou objemným břichem a za ním se dál táhne ze stran zploštělá zadní polovina těla. Její plocha je směrem dolů nastavena extrémně dlouhou řitní ploutví, která se táhne od análního otvoru až k ocasu. Naproti tomu hřbetní ploutev je nepatrná ploutvička bez velkého významu pro pohyb nebo stabilitu sumcova těla.Sumčí tlama nemá mezi našimi rybami obdobu. Mohutné čelistní oblouky pokryté jemným ozubením někdy označovaným jako „kartáče“ uzavírají prostornou ústní dutinu zakončenou trnitými věnci žaberních oblouků. Prudkým pohybem spodní čelisti dokáže sumec potravu do své prostorné tlamy doslova nasát. Zbarvení Sumce je velmi proměnlivé. Základem je tmavý hřbet, jehož barva postupně světlá až k téměř bílému břichu. Tělo má zpravidla jednotný barevný odstín (někdy se světlejší zadní částí), který je pokrytý různobarevným mramorováním. Základní barva kolísá od světlých šedavých tónů přes různé nahnědlé nebo nazelenalé odstíny až po tmavě šedou nebo dokonce černou.Zbarvení je často typické pro některé lokality. Vyskytují se i Sumci s jednotným nažloutlým nebo až naoranžovělým zbarvením označovaní jako albíni. V našich vodách je sumec významným druhem běžně vysazovaným do komerčních i sportovních revírů. Vyskytuje se ve všech velkých tocích i vodních plochách v nižších polohách. Na některých vodách v současnosti vedlo velkorysé vysazování až k tomu, že jsou tyto revíry bohatě zarybněny sumci menších velikostí a dochází tu k poklesu stavů bílé ryby. Sumec roste poměrně rychle, ale hlavně plynule a po dlouhá léta. Proto může dorůst skutečně mimořádných rozměrů. I když v prvních letech života neroste tak rychle jako štika, nakonec může dorůst ve stejném stáří větších rozměrů. Jedná se o dlouhověký druh, který si svůj růstový potenciál uchovává až do vysokého stáří. Věk našich velkých sumců běžně překračuje 30 let (což vybízí k zamyšlení ty, kdo takovou rybu chtějí zabít). Ze zahraničí existují dokonce zmínky o přiblížení se k hranici 100let. Nejvyšších hmotnostních přírůstků dosahuje sumec až po překročení délky 1 m, kdy ročně nabere na váze něco mezi 1 – 4 kg. Rybáře odnepaměti zajímalo, jakých maximálních rozměrů je sumec schopen dosáhnout. Při současném rybářském tlaku jsou ale nejžravější jedinci pochytáni daleko dřív než mohou dosáhnout svého růstového maxima a ani trofejní ryby, které donedávna nebylo možno zdolat, dnes nedokáže unikat nástrahám rybářů věčně. Proto většině ryb není dopřáno dosáhnout rozměrů obrovských jedinců ulovených ve velkých řekách východní Evropy v 18. a 19. století. Dalším důvodem je možná i to, že sumec jako vrcholový predátor a poslední článek potravního řetězce hromadí ve svém těle velké množství škodlivin, které mu nakonec zkrátí život o nějaké ty roky. Naprostá většina současných úlovků proto nepřekračuje hmotnost 100 kg a v České republice dosud nebyl oficiálně zaznamenán úlovek na udici, který by tuto hodnotu překročil. Vhledem k tomu, že v historických pramenech jsou zmíněny ojedinělé úlovky od 267 do více než 300 kg (odpovídá to délce přes 4 m), máme se v budoucnu na co těšit. Protože jako teplomilný druh nemá sumec na našem území ideální podmínky pro rychlý růst, je šance na ulovení rekordního exempláře mnohem větší v teplejších oblastech (Rusko, Kazachstán, Turecko, Španělsko, Francie, Itálie,…). V poslední době jsou z těchto lokalit hlášeny úlovky stále větších ryb. Je třeba si uvědomit, že populace ve Španělsku, Francii a Itálii byly vysazeny poměrně nedávno a tudíž je třeba počkat, jestli některá z ryb, které už dnes překračují hranici 100 kg, časem prolomí i magickou hodnotu 200 kg.